Ewald von Kleist

Ewald von Kleist
Ewald von Kleist
	Ewald von Kleist jako Generaloberst (Generálplukovník). U krku můžeme vidět vysoké vojenské vyznamenání rytířský kříž.
Narození	8. srpen 1881; Braunfels, Německé císařství
Úmrtí	13. listopad 1954 (73 let); Vladimir, Sovětský svaz
Místo pohřbení	Hřbitov Knížete Vladimíra
Vojenská kariéra
Hodnost	Generalfeldmarschall (generál polní maršál)
Doba služby	1900–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Wehrmacht (do roku 1945)
Velel	9. pěší pluk (1931-1932); 2. jezdecká divize (1932-1933); Armádní oblast Vratislavska (1933-1934); Voj. služební kancelář Vratislavska (1934-1935); Vojenská oblast VIII (1935); VIII. armádní sbor (1935-1938); XXII. armádní sbor (motorizovaný 1939-1940); Tanková skupina Kleist (1940,1941); XXII. armádní sbor (motorizovaný 1940); 1. tanková skupina (1940-1941, 1941); 1. tanková armáda (1941-1942); Skupina armád A (1942-1944)
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska (1939); Bitva o Francii (1939-1940); Balkánské tažení (1941); Operace Barbarossa (1941); Bitva o Rostov (1941-1942); Operace Blau (1942); Bitva o Kavkaz (1942-1943); Bitva na Kubáni (1943); Bitva o Krym (1944) (1944)
Vyznamenání	Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči
	multimediální obsah na Commons

Generalfeldmarschal Paul Ludwig Ewald von Kleist (8. srpna 1881 Braunfels v Hesensku – 13. listopadu 1954 Vladimir v Rusku) byl vysoce postavený druhoválečný německý vojevůdce.

Začátek kariéry

Do Německé císařské armády vstoupil v březnu roku 1900, k 3. dělostřeleckému pluku. Od října 1910 studoval vojenskou akademii. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdeckého dělostřelectva a ke konci války jako náčelník divizního štábu. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil u jezdectva. V létě 1929 se stal náčelníkem divizního štábu. Od února 1932 velel 2. jezdecké divizi. V srpnu 1936 mu bylo svěřeno velení nad VIII. armádním sborem, ale již v únoru 1938 byl penzionován.

Druhá světová válka (1939-1940)

Německé obrněné vozidlo SdKfz 232 v Ardenském lese během bitvy o Francii 1940.

K plánované invazi do Polska byl opět povolán do aktivní služby jako velitel XXII. tankového sboru. Během bitvy o Francii velel tankové skupině von Kleist.

Přepadení Jugoslávie (duben 1941)

Dne 19. července 1940 byl Kleist povýšen do hodnosti generálplukovníka a obdržel Rytířský kříž. V dubnu 1941 byla Tanková skupina Kleist přejmenována na 1. tankovou skupinu a stála v čele invaze do Jugoslávie. Jednotky 1. tankové skupiny rozmístěné proti střední Jugoslávii (Srbsku) byly první, které vstoupily do Bělehradu, přitom se její příslušníci dopustili válečných zločinů.

Druhá světová válka (červen 1941-1942)

Kleistova 1. tanková skupina prodělala boje na Ukrajině u Skupiny armád Jih v roce 1941. Na podzim toho roku dosáhly Kleistovy tanky přístavního města Rostovu na Donu, ale při zimní sovětské protiofenzívě (1941-1942), byl von Kleist z Rostova vytlačen, útočiště našel až za řekou Mius.

Letní německé ofenzívy roku 1942 (operace Blau) se jeho jednotky účastnily již pod názvem 1. tanková armáda. Po několika dnech od zahájení německého útoku byla tamní sovětská vojska zničena nebo v rozkladu a Kleistovy tanky směřovaly přes Rostov na Donu směrem ke Kavkazu. V Kavkazských horách brzy došel Němcům dech a jejich ofenzíva uvázla na mrtvém bodě. Když sovětská vojska zahájila proti německé 6. armádě u Stalingradu Operaci Uran v druhé polovině listopadu 1942, stal se von Kleist velitelem nad Skupinou armád A, která do té doby byla bez velení (ve skutečnosti ji velel na dálku přímo Adolf Hitler). Velitelem jeho původní 1. tankové armády se stal von Mackensen.

Druhá světová válka (1943–1944)

Jako nový velitel Skupiny armád A (17. armáda a 1. tanková armáda) musel začít řídit ústup armád z kavkazské oblasti, aby zabránil jejich obklíčení, protože na sever od Donu se hroutila Skupina armád B (von Weichs) a nová Skupina armád Don (von Manstein) nebyla schopna probít se na pomoc 6. armádě u Stalingradu ani natrvalo zastavit sovětský postup k Rostovu na Donu. Prvního února roku 1943 jej Adolf Hitler, spolu s velitelem Skupiny armád B Weichsem, jmenoval generálem polním maršálem. Na Hitlerův rozkaz ale zůstala 17. armáda na kubáňském předmostí a za řeku Don ustoupila jen vojska 1. tankové armády. Skupina armád A od jara 1943 velela jen 17. armádě na Kubáni a strážním jednotkám na Krymu.

Přes všechny rady generálů a samotného Kleista na stažení 17. armády z Kubáně trval Adolf Hitler na držení předmostí pro případné další německé ofenzívy. Teprve po německé porážce v bitvě u Kurska a následném ústupu německých jednotek na východní Ukrajině povolil stažení 17. armády. To se za velkých ztrát na životech vojáků 17. armády podařilo. Při následných ústupových bojích na Ukrajině (léto 1943 – jaro 1944) dostala Skupina armád A pod velení novou 6. armádu, se kterou měla udržet přístup na Krymský poloostrov.

Ewald von Kleist byl od jmenování do velitelské funkce Skupiny armád A nucen neustále svádět boj s nejvyšším velením, resp. s Hitlerem, což vyvrcholilo prosazením stažení vojsk Skupiny armád A za řeku Dněpr a tedy obklíčením Krymského poloostrova, který musel být dříve nebo později vyklizen. Ewald von Kleist a Erich von Manstein, byli 30. března 1944 vyznamenáni (Rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči), zároveň však byli sesazeni z funkce velitelů Skupiny armád A a Skupiny armád Jih a posláni do zálohy. Na jejich funkce nastoupili Walter Model jako velitel Skupiny armád Severní Ukrajina (přejmenovaná ze Sk. arm. Jih) a Ferdinand Schörner jako velitel Skupiny armád Jižní Ukrajina (přejmenovaná ze Sk. arm. A).

Po atentátu na Hitlera dne 20. července 1944 byl gestapem zatčen, ale na rozdíl od svého příbuzného Ewalda von Kleist-Schmenzina, který byl ve spiknutí zapojený, se Kleist vyhnul soudu a byl později propuštěn.

Polní maršál Ewald von Kleist byl v Bavorsku v dubnu 1945 zajat americkými vojáky. Britskou armádou byl v září 1946 předán do Jugoslávie. Tam byl odsouzen k 15 letům vězení za válečné zločiny. Roku 1948 byl vydán do Sovětského svazu a zde odsouzen za válečné zločiny na 25 let vězení. Ve dnech 13. nebo 16. listopadu 1954 zemřel ve vězení ve městě Vladimir (asi 200 km východně od Moskvy) na srdeční selhání. Stal se tak válečným zajatcem s nejvyšší hodností, který zemřel v sovětském zajetí.

Data povýšení

Fahnenjunker-Unteroffizier – 13. březen 1900
Fähnrich – 18. říjen 1900
Poručík – 18. srpna 1901
Nadporučík – 27. ledna 1910
Kapitán – 22. března 1914
Major – 1. červenec 1921
Podplukovník – 1. prosinec 1926
Plukovník – 1. říjen 1929
Generálmajor – 1. říjen 1932
Generálporučík – 1. říjen 1933
Generál jezdectva – 1. srpen 1936
Generálplukovník – 19. červenec 1940
Generál polní maršál – 1. únor 1943

Vyznamenání

Železný kříž II. třídy – 4. říjen 1914
Železný kříž I. třídy – 27. leden 1915
Spona k železnému kříži II. třídy – 17. září 1939
Spona k železnému kříži I. třídy – 27. září 1939
Rytířský kříž (15. držitel) – 15. květen, 1940
Dubové ratolesti k rytířskému kříži (72. držitel) – 17. únor, 1942
Meče k rytířskému kříži (60. držitel) – 30. březen 1944
Medaile za východní frontu – 1942
Krymský štít^[1], 1942
Kříž cti
Královský rumunský Řád Michala Chrabrého III. třídy – 16. červenec 1942
Královský rumunský Řád Michala Chrabrého II. třídy – 6. říjen, 1942
Královský rumunský Řád Michala Chrabrého I. třídy – 6. říjen, 1942
| | | Služební vyznamenání Wehrmachtu IV. – I. třídy – 2. říjen, 1936
Královský pruský služební kříž
Čestný rytíř královského pruského řádu Johanitů – 1917
Říšský rytíř královského pruského řádu Johanitů – 1935
Velkokříž královského maďarského záslužného řádu s meči – 13. květen, 1941
Hamburský Hansovní kříž
Vojenský savojský řád^[2] III. třídy, 30. červenec, 1942
Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 10. duben, 1941; 13. duben, 1941; 26. srpen, 1941; 27. srpen, 1941; 11. říjen, 1941; 12. říjen, 1941; 22. listopad, 1941; 30. květen, 1942, 19. srpen, 1943; 9. říjen, 1943

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ewald von Kleist (Generalfeldmarschall) na německé Wikipedii.

Literatura

Ztracená vítězství – Erich von Manstein

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ewald von Kleist na Wikimedia Commons
SOME OF THE PRISONERS HELD AT SPECIAL CAMP 11 (anglicky)

[1] Válka.cz, Krymský štít

[2] Válka.cz, Vojenský řád Savojska

[1]

[2]

Polní maršálové nacistického Německa

Heer	Werner von Blomberg • Fedor von Bock • Eduard von Böhm-Ermolli • Walter von Brauchitsch • Ernst Busch • Wilhelm Keitel • Ewald von Kleist • Günther von Kluge • Georg von Küchler • Wilhelm von Leeb • Wilhelm List • Erich von Manstein • Walter Model • Friedrich Paulus • Walter von Reichenau • Erwin Rommel • Gerd von Rundstedt • Ferdinand Schörner • Maximilian von Weichs • Erwin von Witzleben

Luftwaffe	Hermann Göring • Robert von Greim • Albert Kesselring • Erhard Milch • Wolfram von Richthofen • Hugo Sperrle